Zatímco sedím v čekárně u paní doktorky Fontany před konzultací ohledně operace změny pohlaví, je vhodná chvíle dát dohromady, čím jsem si zatím prošla, a jak jsem se dostala sem, k dnešnímu ránu. Chtěla bych zde sdílet jak své pocity a myšlenky, jak jsem se sama dostala k poznání, že jsem trans, tak faktické informace o celém procesu, o lidech a postupech, které už za pár měsíců možná nebudou aktuální.

Tento článek obsahuje popisy některých lékařských vyšetření a zmiňuje se o jehlách, krvi a dalších věcech, o kterých může být pro někoho nepříjemné číst.

O dysforii a vajíčkách

Trans lidé existují, a trans lidé ví, že je s nimi něco špatně. Že se stala chyba, že se měli narodit v jiném těle. To jsem si alespoň myslela, tak jsem chápala, jaké to je být transgender. Až do roku 2022 mě nikdy nenapadlo, že myšlenky, které se mi honily hlavou, jak dlouho si pamatuji, mi chtěly říci, že jsem něco měla řešit.

Na začátku června 2022 jsem si ještě jako deadname říkala, že by bylo zajímavé si jako výzvu zkusit, jestli se dokážu dost dlouho soustředit mluvit o sobě v ženském rodě. Jen tak ze zvědavosti, jen tak, jestli mi to ujede po dvou větách nebo po třech. Po třech. Po třech týdnech mi má terapeutka řekla, že už jsem tři setkání po sobě nezmínila jedinou panickou ataku. Nezbylo mi než se nad tím zamyslet, hledat, co se děje. Z celé své duše jsem nechtěla být trans. Nechtěla jsem to. Věděla jsem, že když si to přiznám, bude mě čekat dlouhá, náročná a bolestivá cesta. Bála jsem se jí. V mám hledání jsem narazila na nekonečně úžasnou Gender Dysphoria Bible (en) (archivované PDF březen 2025 ). Více a více jsem o tom přemýšlela. Vracela jsem se roky a roky zpět ve svých myšlenkách.

Čím déle jsem strávila procházením všeho, co se mi honilo hlavou, a co jsem si pamatovala, že se mi honilo hlavou dřív, tím více jsem to nemohla sama sobě popírat. Na přelomu června a července 2022 se z vajíčka vyklubala Amélie (tehdy si ještě myslela, že bude používat ženskou variantu deadname). Zpětně začalo tolik věcí dávat smysl. Proč jsem si celou střední nerozuměla se svými spolužáky kluky, proč jsem každou noc usínala s myšlenkami, jaké to asi je být holka, v čem by se můj život lišil, co znamenala ta touha po “Jekyll-Hydeovském lektvaru, který by ale přenášel do těla opačného pohlaví”.

Za celou dobu, co jsem žila jako kluk, jsem neměla dysforie, špatné pocity, z toho, v jakém těle žiju nebo s jakým pohlavím jsem se narodila. Nevadilo mi to. Neměla jsem ony pocity, že se stala chyba, že je něco špatně. Netrápilo mě být kluk. Nebyla jsem tak šťastná a musela jsem hrát, že je všechno v pořádku, ale myslela jsem si, že tak to prostě je. Protože mi nikdy nikdo neřekl, že být kluk chce, myslela jsem si, že každý by raději byl holka, ale není, a tak hraje spokojeného. Myslela jsem si, že tak to prostě je normální, a že trans člověk je, až jakmile nastanou problémy. A ty jsem já neměla. Pouhé přání být holka jsem nepovažovala za dostatečné.

Dobře, tak co teď?

Moment, kdy si trans člověk přizná, že je trans, je označován jako vylíhnutí z vajíčka. A co teď? Co mě bude čekat? Co mám dělat? O tranzici nic nevím. Nemám, koho se zeptat. Nevím kde začít. A tak jsem ze všech míst začla na nejmenované sociální síti, kde jsem narazila na živé vysílání jednoho úžasného trans člověka. V chatu jsem se začala bavit se slečnou, která byla na podobném místě jako já. Nedávno se vylíhla, nicméně už stihla trochu zjistit, co se děje a jak postupovat. Doporučila mi domluvit si první návštěvu u Doc. MUDr. Luďka Fialy v Sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Neměla jsem žádné jiné tipy, neznala jsem nikoho jiného, a tak jsem po několika dnech přemlouvání se zvedla telefon a zavolala. Dostala jsem termín 31. října, tedy asi dva týdny od zavolání. Tohle je také jeden z důvodů, proč docenta Fialu doporučuji dalším trans lidem na začátku tranzice. Všechno u něj až dosud vždy šlo velice rychle a bez dlouhého nepříjemného čekání.

“Co vás sem přivádí?” byla otázka, se kterou mě pan docent uvítal. Ačkoliv jsem si připravovala v hlavě všechny možné scénáře, tento jednoduchý dotaz mě rozhodil. Rozklepaná a ve stresu z nové situace jsem zvládla říct, že se cítím jako, a že bych chtěla být slečna. Prošli jsme základní papírování, které zde nebudu rozepisovat (zejména, protože si ho nepamatuju). Klíčová zde byly dvě věci. Dostala jsem za úkol zajistit si psychologický posudek, a zajít si na odběr krve. Druhý úkol byl snazší, navíc také o to, že endokrinologické vyšetření, na které obvykle sexuologové vystavují žádanky k jiným lékařům, si docent Fiala udělá sám. Psychologický posudek musí vystavit klinický psycholog. To jsem věděla ještě dřív, než mi to pan docent řekl. Nevěděla jsem ale, co přesně mě čeká.

První nepříjemný zážitek

O tom, jaký je profesor Weiss, jsem stihla slyšet hodně, než jsem se k němu dostala. O termín jsem mu volala v polovině listopadu 2022, dostala jsem datum 7. ledna. Samotné vyšetření byl však zážitek, ze kterého jsem se oklepávala nějakou dobu. V první části jsem v profesorově kanceláři byla podrobena nejrůznějším dotazům od smysluplných “V jakém pohlaví se cítíte?” přes nesouvisející “Sexuální styk si představujete s partnerem mužem nebo s partkerkou ženou?” až po nepochopitelně inkvizitivní a invazivní “Při sexu s vaší první partnerkou jste si představovala, že jste muž nebo žena a v jaké poloze jste si přála sex provozovat?”. Dotazy z poslední kategorie byly podle mě nevhodné, důvodu mé návštěvy se nijak netýkaly, a zasahovaly nejen do mého soukromí, ale i do soukromí slečny, která na vyšetření nebyla a neměla na něm jakýkoliv zájem.

Druhou část tvořil test, který měl nějakým způsobem stanovit mou inteligenci. Opět, nechápu míru relevance takovéhoto testu, nicméně je to byrokratická smyčka, kterou jsem musela proskočit, a tak jsem test vyplnila a přiliš jsem se nezabývala důvody. Obsahoval například otázky na dosazování výřezů do obrázků nebo otázky na logický vývoj struktur (prázdné kolečko -> plné kolečko, prázdný čtverec -> ?). Když jsem celkový dojem z tohoto zážitku popisovala kamarádce, jedno ze hodnocení, které jsem použila, bylo “nechutné”. Výsledky byly dostupné za dva týdny, a 23. ledna jsem od docenta Fialy dostala první předpis na Androcur a Estrofem. Od prvního kontaktu se sexuologickým ústavem po telefonu někdy v polovině října tedy uplynulo něco přes tři měsíce.

text bude brzy rozšířen